Průkopník českého funkcionalismu, pražský architekt, teoretik a pedagog Oldřich Starý patří mezi nejvýraznější osobnosti české moderní architektury meziválečného období, které systematicky prosazovaly zásady „nové architektury“, čistotu a pravdivost forem a zejména přesvědčení, že architektura není uměním, nýbrž „vědecky podloženou kulturní prací“.

Nadměrnou zdobnost fasád Starý poměrně záhy po ustavení nového demokratického státu v roce 1918 začal silně kritizovat. Za velmi problematický považoval mimo jiné tou dobou diskutovaný národní styl, jehož ikonická stavba – budova Legiobanky od Josefa Gočára – byla podle jeho názoru pouhým „ztělesněním chaosu doby“.

Jedněmi z jeho nejznámějších staveb jsou pražská vila navržená pro Ladislava Sutnara, známého českého malíře a grafika, vila Cyrila Boudy a vila pro Gustava Vaváčka